Všem zaměstnancům za výkon práce přísluší mzda nebo plat. Za stejnou práci by všichni zaměstnanci měli dostat stejnou odměnu. Protože však stále existují rozdíly v odměňování mezi muži a ženami, přijala Evropská unie v dubnu 2023 směrnici o transparentním odměňování.
Povinnosti státu
Směrnice stanoví jen základní práva a povinnosti. Česká republika musí do 3 let přijmout takové právní předpisy, aby naplnila cíl směrnice. Tím je snížit rozdíly v odměňování zaměstnanců.
Směrnice se vztahuje na všechny zaměstnance, ať už pracují v soukromém či veřejném sektoru. Členské státy musí přijmout nezbytné kroky k tomu, aby zabezpečily, že zaměstnavatelé mají systém odměňování, který zajistí stejnou odměnu za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty.
Česká republika musí vytvořit metodiku pro odměňování zaměstnanců. Z metodiky má být patrné, zda se zaměstnanci nacházejí ve srovnatelné situaci, pokud jde o hodnotu práce. Hodnota práce se určí na základě objektivních, genderově neutrálních kritériích. Kritéria nesmí být založena na pohlaví zaměstnanců a zahrnují např. dovednosti, úsilí, odpovědnost a pracovní podmínky.
Zároveň má Česká republika vytvořit orgán pro rovné zacházení. Ten má společně s inspektoráty práce dohlížet na dodržování práv a povinností vyplývající ze směrnice. Mimo to musí Česká republika určit orgán pro monitorování a podporu provádění vnitrostátních opatření provádějících tuto směrnici. Tento orgán zejména shromažďuje informace od zaměstnavatelů a vytváří analýzy příčin rozdílů v odměňování.
Uchazeči o zaměstnání
Směrnice se nevěnuje pouze zaměstnancům, kteří již u zaměstnavatele pracují. Zaměřuje se i na potencionální budoucí zaměstnance – uchazeče o zaměstnání. Ti mají nárok na informace o počátečním platu určeném pro danou pozici. Zaměstnavatel se jich nemůže ptát, jakou odměnu dostávali v předchozím zaměstnání.
Informace o počátečním platu může zaměstnavatel uvést např. ve zveřejněném oznámení o volném pracovním místě.
Povinnosti zaměstnavatele
Směrnice zavádí celou řadu nových povinností pro zaměstnavatele. Zaměstnavatel má povinnost zajistit svým zaměstnancům snadný přístup ke kritériím, která používá pro odměňovaní zaměstnanců. Každý zaměstnanec by měl vědět, jak zaměstnavatel dospěl k výši jeho odměny. Tuto povinnost nemá zaměstnavatel, který zaměstnává méně než 50 zaměstnanců.
Právo na informace
Zaměstnanci mají právo na informace nejen o své odměně, ale i o průměrných úrovních odměňování rozdělených podle pohlaví pro ty kategorie zaměstnanců, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty jako oni.
Např. v nemocnici pracuje 10 zaměstnanců na pozici praktická sestra. Sedm z nich jsou ženy, tři muži. Každý ze zaměstnanců může žádat informace o své odměně a také, kolik v průměru dostaly ženy na pozici praktická sestra a kolik průměrně dostali muži na stejné pozici.
Informace musí zaměstnavatelé poskytnout do dvou měsíců od podání žádosti.
Poskytnutí informací státu
Zaměstnavatelé poskytnou státu informace o rozdílu v odměňování mužů a žen. Tyto informace musí zaměstnavatelé poskytnout státu:
- zaměstnavatelé s více než 250 zaměstnanci do čtyř let od přijetí směrnice a poté každoročně
- zaměstnavatelé se 150 – 249 zaměstnanci do čtyř let od přijetí směrnice a poté každé tři roky
- zaměstnavatelé se 100 – 149 zaměstnanci do osmi let od přijetí směrnice a poté každé tři roky
- zaměstnavatelé s méně než 100 pracovníky mohou informace poskytovat dobrovolně
Zaměstnavatelům, kteří mají méně než 250 zaměstnanců, poskytne Česká republika technickou pomoc a školení zaměstnavatelům v souvislosti s plněním povinností, které jim směrnice ukládá.
Bez ohledu na to, kolik zaměstnanců zaměstnavatel zaměstnává, mají všichni zaměstnanci nárok na informace o rozdílu v odměňování žen a mužů mezi zaměstnanci.
Společné posouzení odměňování
Pokud je v jedné kategorii zaměstnanců rozdíl v odměňování mezi muži a ženami více než 5%, zaměstnavatel tento rozdíl řádně nevysvětlí a nenapraví, musí společně se zástupci zaměstnanců přistoupit ke společnému posouzení odměňování.
V něm analyzují podíl žen a mužů v každé kategorii zaměstnanců, popisují rozdíly v průměrných úrovních odměňování žen a mužů, jaké jsou příčiny těchto rozdílů apod. Na základě této analýzy je zaměstnavatel povinen odstranit neodůvodněné rozdíly v odměňování zaměstnanců.
Soudní řízení
V případě, že se zaměstnanec domnívá, že byl poškozen neuplatněním zásady stejné odměny, musí mít možnost obrátit se na soud, kde se může domáhat svých práv. Takový zaměstnanec má nárok na náhradu škody, kterou v souvislosti s neuplatněním zásady stejné odměny utrpěl. Náhrada škody zahrnuje plnou náhradu nevyplacené odměny, souvisejících prémií nebo věcného plnění, náhradu za ušlé příležitosti nebo i nemajetkovou újmu.
V případě soudního řízení je pak na zaměstnavateli, aby prokázal, že k diskriminaci ke vztahu k odměňování nedošlo.
Závěr
Za stejnou práci náleží všem zaměstnancům stejná odměna. Směrnice má pomoci zmírnit rozdíly v odměňování mezi muži a ženami. Jako zaměstnanec máte nárok na informace, jakou odměnu dostali v průměru další zaměstnanci ve stejné kategorii odměňování. Za nesplnění povinností hrozí zaměstnavateli sankce a vysoké pokuty. Přijetí směrnice dává širší ochranu zaměstnancům a stanoví řadu povinností nejen zaměstnavatelům, ale i státu.
Máte na nás v souvislosti s problematikou rovného odměňování otázky? Obraťte se na nás, my Vám pomůžeme.
Nevyznáte se v džungli pracovněprávních vztahů?
Sledujte nás také na sociálních sítích Instagram, Facebook či LinkedIn, kde sdílíme rady, užitečné informace či novinky ze světa pracovního práva jednoduše a srozumitelně. A neváhejte nám kdykoli napsat.